Jsem bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě Pánbůh potrestá.
Teplé pivo je horší než studená Němka.
Každé zbytečné slovo je zbytečné.
-Jára Cimrman

Duben 2017

Hříšné hrabství slečny Loiry Moodové 2

29. dubna 2017 v 11:23 | *Elmo* |  Hříšné hrabství
"To jsi ty, Adolfe?" ohlédla se Marry na pohledného mladíka germánského původu, který klepal na její okno. Marry se trošku polekala, protože byla zrovna ve chvilce snění nad svou knížkou. "Kdo jiný by ti lezl oknem do pokoje uprostřed noci a rušil tvůj klid?" hrdě řekl Adolf, dívajíc se na svou krásnou milenku. "Nebo máš snad někoho jiného, kdo je ti milejší než já?" zvážněl chlapec. "To bys mi neudělala, že, Kopretinko?" "Co blázníš? Nikdo není tak krásně nevinný a zároveň galantní! Pokud sis nevšiml, tak tě každé ráno sleduju, jak okopáváš záhony růží a tvářím se děsně zamilovaně!" zapýřila se vznešená slečna. "Už o těch děsných růžích nemluv. Má je ráda jenom tvoje povrchní a zlá sestra!" Marry se podivila odvážnému tvrzení zahradníka "Takhle o ni nemluv. Není to zrovna ona, kdo ti dává práci, zahradníčku?" "Promiň....Ale pro tebe bych vysázel všechny druhy květin, jen abys mne měla ráda."
"Jsi tak milý, nejraději bych tě políbila." začervenala se Marry. "Co ti v tom brání, má sladká Kopretinko?" vyhrkl nedočkavým překvapením. Odmlčela se. "Copak ti nevadí, že jsem o celých sedm let starší?" "Děláš ze sebe starou bábu. Je ti teprve 26. Celý krásný dlouhý život před sebou, který můžeš prožít se mnou." "V tom je ten háček. Loira nám svatbu nedovolí ani kdybych se rozkrájela, víš, ty hlupáku?!" Tak na mě radši zapomeň." křičela v slzách dívka. "Tiše Kopretinko...Vztek ti nesluší." utěšoval svou milou zahradník. S laškovným chichotáním přelezl římsu a obejmul sedící Marry kolem ramen. Při tom ji cosi něžně šeptal. Vytáhl z kapsy prsten a dal ho Marry do ruky. "Pro tebe, lásko" zašeptal tyhle vlídná slova a blížil se k oknu. Naposledy se na ni podíval a poslal ji vzdušný polibek. Zmizel kamsi do zahrady, kde půlnoční měsíc osvětloval majestátní růže.

Hříšné hrabství slečny Loiry Moodové 1

23. dubna 2017 v 17:01 | *Elmo* |  Hříšné hrabství
Byl deštivý jarní den. Ptáci byli schovaní pod pilíři velikého paláce, který se pochmurně mračil na pozemky pod ním. Hraběnka Moodová vešla zadním vchodem do zahrady a nezaujatým pohledem přejela očima po služebnictvu, které bylo promoklé až na kost. Hraběnka nedbala na lidi kolem. Elegantně kráčela k altánku, usmála se na růže a posadila se.
Hraběnka byla vždycky šťastná, ale nedávala to najevo tak roztomile, jako její dvě sestřičky. Její sestry byly vskutku okouzlující mladé dámy. Nejmladší Anastázie chodila dříve do klášterní školy, jí však vzdělání nepřišlo důležité. Místo četby a hraní na klavír, trávila večery s pány a koketovala. Flirtovat dovedla opravdu skvěle. Prostřední sestra Marry by naopak jenom seděla v knížkách. Když už se někdy dokáže odtrhnout od knih, tak chodí za zahradníkem. To je ovšem velmi tajná informace. Och, kdyby se to dozvěděla Loira! To by bylo dohadů a trapných výmluv.
Hraběnka Loira místo zájmu o lidi holdovala penězům a uznání okolních panství. Milovala obdiv a podřízenost. Čím urozenější a bohatší muži se jí dvořili, čím elegantnější dámy ji chválily robu, tím se cítila spokojenější a důležitější. Její nedostupnost a ctižádostivost byla pro lidi jako světlo pro můry, putují za tím světlem tak dlouho, dokud nezjistí, že to není žádné životodárné slunce, ale spalující doutník komorníka Jacka. Venku bylo čím dál víc chladněji. Hraběnka dopila čaj a šla směrem k bráně do svého honosného stavení. Naposledy se ohlédla po růžích a zabouchla za sebou vrata.