Jsem bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě Pánbůh potrestá.
Teplé pivo je horší než studená Němka.
Každé zbytečné slovo je zbytečné.
-Jára Cimrman

Cheery Town, USA

6. května 2017 v 13:51 | *Elmo* |  Creepypasty z Wiki
Bylo to asi před rokem, když jsem se svou rodinou jel na výlet na sever ke Catskillským horám. Přinejmenším jsme tam jet plánovali. Zabalili jsme se a na pár dní opustili náš dům ve Philadelphii. Můj táta už dovolenou chystal dlouho. Vypadnout za přírodou a tak.
Jízda byla i tak hrozná, ale ještě horší s mým bratrem. Našli jsme si mnoho věcí, o které se hádat a kazit výlet všem v autě. Už jsme byli pár hodin na cestě a táta už ztrácel trpělivost. Vyhrožoval nám, že na místě zastavíme a otočíme se.
Nezajímalo mě to. Já jsem prostě nechtěl jít na žádný pitomý výlet. Naneštěstí se táta přestal rozčilovat a ztuhnul. Před námi se probourala halda mimo Scranton.
Vyneslo nás to z dálnice. Byli jsme na zvláštním místě bez mobilního signálu a nebyli jsme si schopni zavolat pomoc. Bylo to tak akorát k nasrání. Nakonec jsme se rozhodli jít do města asi půl míle podél silnice. Já a můj bratr jsme protestovali, protože se nám nechtělo chodit tak daleko. Ale za chvíli jsme si to rozmysleli, když jediná další alternativa byla zůstat v autě, zatímco naši rodiče šli.
Bylo to malé městečko plné dvoupatrových domků s bíle natřenými ploty. Vzpomínám si jak jsme míjeli spoustu veteránu přistavených u garáží. Nějaký člověk nám zamával "Howdy, cizinci" v nejasném jižanském přízvuku. Když se nad tím zpětně zamyslím, všichni obyvatelé měli tak trochu jižní tony, přestože se nacházeli v severní části Pennsylvánie. Nakonec jsme narazili na jídelnu poblíž čerpací stanice. Slunce svítilo, tak jsme se rozhodli nechat jídlo na jindy a poprosit někoho o pomoc s naším porouchaným vozem.
Restaurace byla v pohodě. Znázorňovala jakýsi retro styl. Servírky nosily papírové čepečky a pudlové sukně, které vypadaly jako z padesátých let. Jídelna měla taky jukebox hrající starou hudbu. Vybavuju si píseň "Mr. Sandman" od The Chordettes a "All I Have To Do Is Dream" od Everly Brothers. Dokonce i nabídka obsahovala jídlo, které bylo v té době populární. Celý zážitek mi připadal jako z nějakého sci-fi filmu.
Po večeři jsme se vydali na čerpací stanici a zeptat se zda nám už odtáhli auto. Řekli, že auto je v jiné opravně a že nám ho zavezou ráno. Mezitím jsme museli hledat nocleh.
Naštěstí se ve městě naskytla příležitost složit hlavu v rodinném hotýlku se snídaní. Hotel dělal stejně jako restaurace dojem padesátých let.. Spravoval ho manželský pár. Žena nosila vzorované šaty a trávila celé dny v kuchyni, muž měl na sobě svetr a pod ním košili. V okénku se chladil třešňový koláč a vál svěří vítr.
Když náš táta domluvil nocleh, šel za klukem, který nám měl spravovat auto. "Panečku, to je nářez." Odpovídal s podivnými frázemi. "No do hajzlu, mohl bych vám nějak pomoct, pane?" Něco se mu zdálo, že je pryč. Všichni obyvatele vypadali příliš…milí. Samozřejmě, že na tom nic špatného není být milý, ale tohle se nezdálo jako opravdová dobrota.
Uprosřed noci nás s bratrem probudil nějaký zvuk. Šustění stromů.Byli jsme oba pěkní strašpytlové a podivná atmosféra města udělala svoje. Šli jsme se kouknout z okna a uviděli jsme vyskokou štíhlou postavu, která si to štrádovala mezi stromy za roh bloku. Mysleli jsme si, že naše fantazie je až příliš divoká. Ale pak se strašidla blížila a my jsme uviděli jejich červené oči, lesknoucí se v měsíčním světle, jejich vlčí čumáky a huby plné ostrých tesáků.
Bylo jich asi pět. Chtěli jsme vzbudit rodiče a běžet jako o život. Nešlo to, stejně by nám neuvěřili. Avšak museli jsme něco dělat. Vyběhli jsme z postele a házeli do sebe snídani co nejrychleji.
Doběhli jsme pro šerifa, který vykřikl: "Svatá dobroto, děti, vyděsili jste mě! Co tady děláte tak dlouho?" Nenapadalo nás jediné vysvětlení a jenom jsme mlčeli v teroru. Vrátil jsem se se šerifem zpátky do města a než jsem si to stihl uvědomit, můj bratr byl pryč.
Začal jsem mít o něho strach, ale šerif stále trval na tom, že bude v pořádku a že se pravděpodobně někde zastavil.
Řekl mi, že se mám vrátit zpátky a šel ho hledat. Předstíral jsem, že rozumím a jakmile se ztratil z dohledu, vrátil jsem se zpátky, tam kde jsme poprvé narazili na šerifa.
Jen tak jsem se tam potuloval a volal bratrovo jméno. Žádná odpověď. Po několika minutách jsem se otočil, abych se vrátil a tam stál šerif s rozzlobeným výrazem. "Říkal jsem ti, že se máš vrátit. Měl jsi mě poslechnout."
Jeho hlava se začala naklánět nalevo a napravo, jeho hrdlo vždy udělalo praskavý ošklivý zvuk. Natáhl ruce do úst a začal si trhat maso z lebky. Děsil jsem se ve strachu tak dlouho, než ze sebe strhal kůži a ta dopadla na zem jako gumový oblek. Pod ním byla jedna z těch stvůr.
Upřímně nevím, co se stalo potom. Další věc, na kterou si vzpomínám, bylo, že bylo ráno a rodiče se dozvěděli, že můj bratr zmizel.
Začali hledat policejní četu. Věděl jsem, že nikoho nenajdou. Po chvíli se vrátili domů a já jsem udělal tu chybu, že jsem jim řekl pravdu. To je ten důvod proč teď žiju ve státním blázinci ve Philadelphii.
Moji rodiče mě čas od času navštěvují. Pořád mi říkají, že mého bratra nenašli. Maminka mi ovšem sdělila posledně něco důležitého. Zdá se, že to hrozivé městečko už neexistuje.
Ukázala mi noviny, kde psali, že lidé z této oblasti záhadně zmizeli, což způsobilo, že se stalo městskou legendou. Tohle město neexistuje už od 50. Let. Dokonce i cizí lidi říkají, že v tomhletom městě za mlada žili. Existují však nějaké údaje, že město existovalo. Nikdo však neví jeho jméno, ani přesnou polohu.
http://creepypasta.wikia.com/wiki/Cheery_Town,_USA
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama